Reklama
 
Blog | Tomáš Peszyński

Reakce na Žadana: Ukrajina potřebuje EU a EU potřebuje Ukrajinu

Ukrajinský spisovatel Serhij Žadan napsal komentář ke vztahu Ukrajiny a Evropské unie pod názvem „Ukrajinské dilema: kapitulace před Putinem, nebo nezávislost v nedokonalé EU“ ve kterém píše o jisté averzi představitelů a občanů EU vůči Ukrajině a chladnoucímu vztahu Ukrajinců k EU. Je to článek poměrně hořký a mě jako občana EU přinutil reagovat.

Nemyslím si, že Evropané nepochopili podstatu ukrajinského Majdanu. Lidé, kteří věří v hodnoty na kterých je EU postavena kyjevský Majdan nejen pochopili, ale velmi mu fandili a podporovali jej. Prožívali jej. Někteří z nich se na něj dokonce přijeli podívat nebo jej podpořit. Jiní hltali zprávy z Kyjeva a zbytku Ukrajiny, drželi palce ukrajinskému národu a prožívali, všechno dobré a špatné s Ukrajinci. Majdan nezměnil život jen Ukrajincům, ale mnoha lidem v EU. Byl pro ně inspirací a začali se politicky a veřejně angažovat. Jsem jeden z nich. Ano, ukrajinský Majdan je ten důvod, proč jsem se začal angažovat veřejně nejen za Ukrajinu, ale i za svou zemi, za EU, Evropu a celý Západ. Změnil mi život. A to jsem na Ukrajině v životě nebyl.

Ano je pravda, že takových lidí v Evropě není mnoho, ale marně vzpomínám na nějakou událost, která za poslední čtvrtstoletí ovlivnila některé lidi natolik, že jim změnila životy. Ano, takovou sílu měl Majdan i v EU.

Evropané, občané EU, kteří byli a jsou fascinování Majdanem, jej neuznávají jen proto, že by obdivovali ochotu Ukrajinců změnit svůj život, svou zem a svůj národ k lepšímu. I když to bylo vysoce inspirativní. Moc se jim líbil i evropský a proevropský rozměr Majdanu, kterému se říkalo i „Euromajdan“. Lidé z EU viděli, jak na kyjevském náměstí vlají nejen národní vlajky Ukrajiny, ale také vlajky EU. A viděli, jak lidé, kteří se shromáždili pod těmito vlajkami, pro tyto vlajky prolévali krev a hynuli. Viděli poprvé v životě, že někdo je schopen nasadit svůj život i pod vlajkou EU. Ukrajinci dodali nejen vlajce EU, ale EU jako takové nový náboj a nový smysl. EU najednou přestala být byrokratická struktura sloužící pro ekonomickou a poltickou spolupráci, ale stala se ideou, hodnotou. Respektive ta idea hodnota, která se v průběhu let normálního fungování EU poněkud vytratila, se vrátila. Díky Ukrajincům. A tak národ a země, které ani nejsou součástí EU, pro EU vykonaly něco skvělého.

Ano, chápu, že se zdá, že Evropa se o Ukrajinu nezajímá, že ji ignoruje nebo je dokonce proti ní. Není to pravda. Je třeba si uvědomit, že všechno to, co se Ukrajincům na chování EU vůči Ukrajině nelíbí, není výrazem evropských hodnot. Je to výrazem hodnot anti evropských, výrazem hodnot nacionalistických, výrazem sobeckých zájmů a protidemokratických tendencí a hlavně je výrazem obrovského a bezprecedentního tlaku Ruska na EU. Tento tlak Ruska všechno to, co se Ukrajině na EU nelíbí, mohutně podporuje. To, jak se teď chová EU k Ukrajině, není výsledkem idejí EU, ale obrovské práce Ruska v jejich ničení.

Jistě, nelze se na Rusko vymlouvat. Kdyby se EU bránila stejně odhodlaně jako Ukrajina, tak by si Rusko ani neškrtlo. Jenže je třeba si uvědomit, že EU takový tlak a vměšování ještě nezažily a jsou z toho v šoku. Je to jako když do dobré a poklidné čtvrti vejde parta chuligánů a dělají nepořádek. Lidé se jich bojí. Vychytralci je pošlou na své sousedy nebo jim nabídnou pomoc. Někteří lidé se tváří, že se nic neděje. Ale pokud se najde někdo, kdo se jim postaví, lidé ho nakonec podpoří, i když to může trvat déle, než je zdrávo.

Jsem Čech. A Česko se rozhodlo pro Evropu v roce 1989. A trvalo 15 let, než se dostalo do EU. A to jsme na tom byli ekonomicky lépe než Ukrajina a nemuseli jsme čelit válce a Rusko bylo na dně.

Já vím, že si Ukrajinci mohou říct, o jakém tlaku to ten Evropan mluví. Ten Evropan, který si žije v blahobytu, v bezpečí a který nemusí čelit válce a smrti. Co tady brečí?

Nenechte se mýlit, to že v EU neumírají lidé pod pásy ruských tanků a že máme lepší ekonomiku, nesvědčí nic o tom, jak strašně je Evropa ohrožena. Co má EU a Ukrajina také společného? Putin obě tyto entity z duše nenávidí. Jsou pro něj nepřítelem číslo jedna a celá jeho politika je vedena s cílem je zničit. A bude je ničit mnohem snadněji, pokud zůstanou rozděleny a odděleny.

My v EU neumíráme v zákopech, ale vedeme tady svůj vlastní boj, který je stejně důležitý jako ten ukrajinský. Vedeme ho v pohodlí u svých počítačů a na klidných demonstracích a bezpečných diskuzích. Ale je to stejně důležité. Bojujeme za charakter EU, aby zůstal takový, aby se k němu Ukrajina mohla přihlásit. Bojujeme za evropskou čest, stejně jako Ukrajinci bojují za tu svou.

Naše hodnoty jsou stejné. Absolutně stejné. Včetně toho, jak přistupovat k obraně vlasti a jaký zaujímat postoj k agresorovi a jeho domácím přisluhovačům. Není v tom žádný rozdíl.

A Rusko to ví. Rusko ví, že Ukrajina patří k Evropě a děsí se toho, co by se stalo, kdyby se Ukrajina do Evropy integrovala. Věřte tomu, že Rusku by mnohem více vyhovovalo, kdyby Ukrajina zůstala napořád sama. Proto se o to snaží. A my se musíme snažit o to, aby se to nestalo. Na obou stranách. Máme v tomto boji úkoly své, specifické a máme i úkoly společné. A věřte, že těch společných bude přibývat.

Jsem přesvědčen, že Ukrajina Evropu potřebuje a jsem stejně tak skálopevně přesvědčen, že Evropa potřebuje Ukrajinu. Pokud budou chtít země jako Ukrajina vstoupit do EU, bude EU pořád skvělá, nebo jak se teď říká „velká“. Pokud země jako Ukrajina o Evropu zájem mít nebudou, bude to tragédie nejen pro tyto země, ale i pro Evropu.

O to společně bojujeme a to nesmíme vzdát. Nikdo z nás.

Reklama